Jsem výtvarnice a cestovatelka. Studovala jsem obor scénografie a můj přístup k tvorbě dodnes ovlivňuje zážitek ze studia dialogického jednání u Ivana Vyskočila na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU. Vycházím z intuice a meditačních technik. Poslední roky se zabývám zvláště kreslením organických tvarů a florálií, fantazií živočišných říší. Právě v tom mě ovlivnil improvizační divadelní přístup, který vychází z daného okamžiku a pocitu, že vše, co přichází, je správně (tento přístup ve své práci využívá např. herec Jaroslav Dušek, původní inspiraci čerpá z divadla Voskovce a Wericha). V minulých letech jsem dlouhodobě pobývala v Indii a Thajsku, výtvarnou tvorbu jsem s cestováním propojovala také v Nepálu, Indonésii, na Filipínách, Srí Lance a v Kambodži.

Součástí práce umělce je setkávání se s vnitřními obsahy, ne vždy příjemnými. I touto cestou jsem si prošla, v určitou chvíli jsem se však rozhodla směřovat svou energii do tvorby pozitivní, do vytváření pozitivní energie, do hezkých věcí, do krásy tvořivosti. Kreativitu vnímám jako jeden z nejzásadnějších aspektů lidské existence/bytí.

Po přečtení knihy Umělcova cesta, která pracuje s otevíráním kreativity, jsem si více uvědomila, že ráda přijímám inspiraci z druhých lidí a inspiraci také ráda předávám. A tak tento princip uplatňuji i ve svých lekcích, motýl tvorby zlehka přelétává z člověka na člověka…

Moc mne baví pracovat s lidmi, kteří mnoho prožili, ale stále netuší, co všechno krásného je v životě ještě může potkat. Chci probouzet radost z malování, to je můj hlavní cíl při vedení všech výtvarných kursů.

Jsem soustavný student.

Navštěvoval jsem školu Václava Hollara a poté jsem absolvoval VŠVU v Bratislavě, obor restaurování nástěnných maleb, závěsných obrazů na plátěných a dřevěných podložkách. Také jsem se hodně naučil u zkušených a nadšených lidí z tohoto oboru a praxe.

Při restaurování jsem získal jistou pokoru a úctu ke starým mistrům malířům. Ke všem, kdo něco vytvořili a bavilo je to. To je myslím to nejdůležitější: bavit se u malby.

Návštěvy ve světových galeriích mi taky něco daly, Paříž, Londýn, Vídeň, Florencie, a v neposlední řadě pražské galerie a muzea.

Jó když si najdu chvilku, tak nejraději maluju v plenéru. To když si chci odpočinout. Tam, kde je slyšet hukot větru, řev ptáčků a cvrlikání potoka.

Když maluju, tak nejraději vrstveně, postupným přidáváním barevných tónů.

Pro mě je malování ponoření se do sebe samého.

Můžeme spolu zkusit malovat, co se nám zlíbí a líbí.

Jsem absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, ateliéru ilustrace Jiřího Šalamouna a grafického designu Zdeňka Zieglera. Po vysoké škole jsem spoluzaložil uměleckou skupinu PodBal spojující výtvarné umění se sociálními a politickými tématy.

Jsem rozený experimentátor a hledač nových a osobních přístupů v tvorbě. Zde v KKC se snažím být také hybatelem transformace vědomí mezi stářím, dětstvím a vědomím za oponou reality. Mojí oblíbenou paletou jsou všechny umělecké směry doposud vynalezené, se kterými rád seznamuji či se naopak nechávám od studentů seznamovat. V kurzech se snažím, aby kromě základních výtvarných dovedností zažili radost z vlastního objevování možností barev, světla a kompozice nebo třeba osobního -ismu. Proč? Pro zážitky z poznávání, umění a sebe 🙂 Na obrázku v KKC ART zakládám strunismus a vznikající obraz má název  “Přelajnování fotbalového hřiště vesmíru (2020).”

Mým ismem je nextmodernism a zde je část prací: www.koppart.net

apod., a vytvářím z nich asambláže. Ale vedu například také výtvarné lekce, ve kterých pracujeme s náhodnými skvrnami, například od silně vylouhované kávy nebo inkoustu. Barevné skvrny jsou zajímavé i tím, že člověka už odedávna podněcují k tomu, aby v nich něco viděl a vykládal si je. Podmínkou pro to vše je dobrá a soustředěná atmosféra, ve které každý dostane svůj prostor.​